Ianto Jones (iantouch) wrote,
Ianto Jones
iantouch

Umři, umři, pak ještě umři a umírej, dokud mě to bude bavit!

Mám naprosto šílenou chřipku. Umírám na rýmičku, všechno mě bolí, hlava asi nejvíc, je mi zle. A do toho všeho ovšem pád na hubu. Dělník přišel o život, když se zřítil z lešení při práci na rekonstrukci vzdušných zámků v oblasti Můj vztah s Jackem. Takže se předem omlouvám, ale nějakou dobu se tu budou zjevovat naprosto dementní literární počiny. Jako třeba následující double drabble.


Zdálo se to jako zpomalená scéna. Muž v modrém  kabátě mrštně přelezl zábradlí a prostě... skočil. Látka se zatřepotala, výkřik se neozval. O pár vteřin později se pod mostem seběhli lidé. Mladá žena, která právě vystoupila z metra a nechtíc výjev pozorovala, zavrtěla hlavou, jako by se chtěla ujistit, že se jí to pouze zdálo. Ale tohle se na nuseláku čas od času prostě dělo.

Vytáhla z tašky cigaretu a zapálila si. Snažila se přijít na to, kde už toho chlapa jenom viděla. A pak ho zahlédla znovu. Bylo to déja vu? Vyběhl po schodech, bezmyšlenkovitě mířil k zábradlí.

---

„Stůjte!“ vykřikla a rozběhla se za ním. Muž se zarazil a ohlédl se za hlasem. Zamračil se, nicméně zůstal.

„Co to, proboha, děláte?“ zeptala se. Nebylo zrovna moudré ptát se na věc s odpovědí zcela zjevnou, ale žádná lepší otázka ji teď prostě nenapadla.

Křivě se usmál a pokrčil rameny. Cynicky vydechl:  „Skáču z mostu?“

„Vy, vy... vy skáčete z mostu už podruhé!“

„Jo,“ konstatoval suše. „Víte, moc jsem někomu ublížil. Na to jedna sebevražda nestačí.“

„Komu jste ublížil?“

„Příteli.“

Přistoupila blíž, položila ruku na klopu kabátu. Letecký, druhá světová.

„Běžte za ním a řekněte mu, že ho milujete, kapitáne Harknessi.“


Tags: Iantův deníček, depka, drabblení
Subscribe
  • Post a new comment

    Error

    Anonymous comments are disabled in this journal

    default userpic

    Your IP address will be recorded 

  • 4 comments